Web, který vás inspiruje. Užitečné rady pro váš byt, dům i zahradu.


Kdo šetří, má za tři. A nebo taky jenom oči pro pláč

skříně

Před lety v jisté televizní reklamě  poučovala jedna kamarádka druhou, že přeci “není tak bohatá, aby si kupovala levné věci”. Myla totiž nádobí zázračným zahraničním prostředkem, který byl sice mnohem dražší než náš obyčejný český Jar, ale podle rozzářené hospodyňky zaručeně vystačil na nejméně stokrát více nádobí. Zajímavé je, že dnes po tom zázraku neštěkne ani pes, zatímco Jar najdete pořád v každé drogerii.

Ať už umývá žena z reklamy nádobí čím chce (možná i s kolegyní dostaly doživotní zásobu vychvalovaného přípravku), v jednom měla už tenkrát pravdu. Je opravdu zbytečné pořád dokola vyhazovat peníze za šunty, jenom proto, že se nechá člověk očarovat nevídaně nízkou cenou.

Dobře si vzpomínám na největší boom vietnamských tržnic, byl jsem tehdy v samém rozkvětu puberty. Davy lidí v centru moravského maloměsta každé odpoledne obléhaly řadu zaplachtovaných stánků a všichni jako smyslů zbavení kupovali všechno od plastových hraček přes walkmany až po zimní bundy.

Koho zajímala pochybná jakost napodobenin, vyrobených kdo ví kde ? Když je to tak levné, tak to musíme mít taky! A že kazeťák za půl roku dohrál? No tak si za ty peníze koupíme další.

Dnes už asijští obchodníci nemrznou na chodníku, ale koupili si několik domů v centru města i s prodejnami, a na svoje extra levné zboží lákají pořád dál. Dobře totiž za ty roky ví, co na tuzemce platí. Dej mu nízkou cenu, protočí se mu panenky, vytáhne peníze a nějakou kvalitu (co to je?) už řešit nebude.

A tohle bohužel nefungují jen u riflí z tržnice, ale i u mnohem objemnějších a dražších nákupů. Příklad z vlastní zkušenosti. Před 4 lety se přítelkyně zakoukala v jednom z reklamních letáků do šatní skříně. Na obrázku vypadala opravdu pěkně a navíc za ni chtěli jenom polovinu “obvyklé ceny”. Což pochopitelně rozhodlo.

Takže milá žena neváhala, zvedla telefon a skříň objednala. Stačily jí k tomu rozměry, snímek a senzační cena. Nic víc. “Ona byla na té fotce fakt dobrá, a za ty prachy…,” slyším ji jako dnes, když jsem během 3 měsíců podruhé měnil šrouby na pantech dveří a vyztužoval je. Slabá a řídká dřevotříska na korpusu skříně prostě nevydržela tíhu otevíraných dveří.

A reklamace? Dozvěděl jsem se, že se za ty dveře někdo musel věšet (že by něčí opice?), a dílo zkázy jsem dokončil sám svými opravami. Protože nehodlám trávit čas po soudech ani živit drahého právníka, oželel jsem tři tisícovky a získal navždy dvě poučení.

Poučení první: nebrat vždycky to, co mi obchodník nabízí za bezkonkurenčně nízkou cenu. Takhle se totiž ušetřit nedá. Než čtyřikrát po sobě koupit zmetek, který se zanedlouho rozpadne, je lepší si přišetřit a pořídit sice dražší, ale kvalitní věc. Vydrží rozhodně víc než čtyřikrát déle jako původní aušus a ušetřím si spoustu nervů i času stráveného opravami.

A poučení druhé? Vždycky si nejdřív důkladně prověřit, za co své peníze hodlám utratit. Proto volám Heuréka! Zkušenosti lidí, kteří už stejnou věc mají, jsou totiž k nezaplacení. A u nábytku to platí dvojnásob. V době, kdy mají kamenné prodejny namále a stále víc nákupů se přesouvá na internet, se dá od ověřených zákazníků lehce zjistit, jak to s vybraným zbožím je. A pro snížení ceny by měl mít obchodník důvod, což obzvláště platí u levného nábytku .

Vybíral jsem takhle nový telefon. Zabralo mi to sice pár hodin času, ale objednával jsem až po důkladném prostudování zákaznických recenzí. A dnes jsem navýsost spokojený.

Závěrem snad už jen malé připomenutí: Nikdo z nás není tak bohatý, aby si neustále dokola kupoval levné věci a zase je vyhazoval. Když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tahle planeta je odpadem zaneřáděná už dost a dost.

Autor: Martin Kulhánek z blogu Můj byt.

Tagy: