Web, který vás inspiruje. Užitečné rady pro váš byt, dům i zahradu.


Ekologická dřevostavba

Foto: archiv Espriinterier

Interiéry domu, navrženého architektem Ľubomírem Peráčkem, jsou dílem brněnského architekta Martina Franka ze studia ESPRIINTERIER. Ten za svůj zdařilý projekt získal v letošní soutěži Interiér roku Cenu novinářů.

V jeho stylu, charakteristickém vzdušností a souzněním přírodních materiálů v jemných tónech, se majitelé novostavby shlédli už dávno, proto byli i přes určitou ostýchavost odhodláni svěřit mu vybavování svého obydlí. Díky autorovým realizacím, které vídali a obdivovali v různých časopisech, si byli jistí, že finální podoba vnitřních prostor domu v jeho podání bude do posledního detailu vyhovovat jejich představám. Výsledek napovídá, že udělali rozhodně dobře. Architekta Franka totiž dopodrobna zajímají zvyky klientů, jež se významným způsobem promítají do charakteru interiéru především optikou jeho využívání. Patří k autorům, kteří si velmi dobře uvědomují, že – byť s typickým osobním rukopisem – netvoří pro sebe, ale pro ty, kdo ve výsledném prostředí budou pohybovat. „Snažíme se navrhnout příjemný obytný prostor, v němž se jeho uživatelé mohou těšit ze vzájemného souladu svých životů a předmětů, které je obklopují“, popisuje.

V zrcadle detailů

Koncept dřevostavby a barevné i materiálové řešení jejích interiérů vycházel zejména z lokality a identické okolní zástavby, zasazené do krajiny plné vzrostlých stromů. Jakýmsi centrem dvoupodlažního objektu je společenská zóna, jíž na dramatičnosti a dynamice dodávají stropy ve dvou úrovních: vyšší nad obývacím pokojem, nižší pak nad kuchyní a jídelnou. Rafinovaný princip je tak trochu odkoukaný od manýristů sedmnáctého století, samozřejmě uplatněný v souladu se soudobými standardy bydlení. To, jak bude dům uvnitř vypadat, vykrystalizovalo v průběhu mnoha vzájemných setkání klientů s architektem. V jejich rámci přišlo na přetřes dokonce i to, jak se majitelé dřevostavby probouzejí, zda spolu snídají, jestli a kde pijí kávu…. Teprve takto podrobné informace vedly ke vzniku několika desítek skic, vytvořených tuší a lavírovanou kresbou přímo na papíře, jež – podle architekta – mají mnohem větší kouzlo a lepší vypovídající schopnosti než „studené“ 3D počítačové animace. Ne že by je Martin Frank vůbec nevyužíval, hodí se například ke kontrole realizovatelnosti všech nápadů, ale vítězí u něho touha dát návrhu vlastní rukou skutečnou duši.

Soulad barev a materiálů

Pro většinu povrchů zvolil architekt bílou v celé škále jejích pastelových stupňů. Objevila se jak na hrubě drásaném nábytkovém povrchu, tak na olejovaných podlahách i v podobě sněhobílého mramoru. Prolíná interiérem také díky textilu, ať už jde o povlečení nebo závěsy. Z většiny je to len, což rozhodně představuje zajímavou a nepříliš obvyklou volbu. Kdysi běžný materiál, tak příjemný na dotek i na pohled, se vlastně dnes už kvůli náročnému pěstování výchozí suroviny pohybuje v rovině výjimečnosti a luxusu. Všechny použité prvky umocňuje kombinace s detaily z hrubého starého dřeva v celé paletě odstínů, šedou počínaje a béžovou konče, významný podíl na výsledku mají i doteky kovu ve stříbrné či zlatavé barvě.

Souznění, jež nastalo, pokud jde o výběr materiálů, nábytku a barevnosti, pokračovalo i dál: s majitelkou domu se Martin Frank dokonale shodl rovněž na výtvarném vkusu: i on má doma artefakty od nedávno zemřelého českého výtvarníka Olbrama Zoubka. Společnou volbou byly také měděné prvky, tak typické především pro rustikální styl, jež do moderního interiéru vnášejí dotek tradice a tolik potřebné napětí. Spor nevznikl ani ohledně svítidel s kouřovým sklem nebo ambrovými stínidly. Dům, promlouvající ke svým obyvatelům jednoduchou srozumitelnou řečí geometrických linií a čistotou zvoleného tónování, je dokonalou ukázkou minimalismu, jenž se díky dotekům lidskosti a vřelosti stal pro své majitele příjemným domovem s veškerým potřebným komfortem.

Text: Alena Müllerová, foto: archiv Espriinterier